Vím, jak chutná vzduch
Autor: Maria Hirsa
Vydalo: nakladatelství Fragment 2005
Kniha je autobiografickým příběhem Marii, modelky zaměstnané v Japonsku. Při jednom rozhovoru se od svého bookmakera dozvídá, že sice není tlustá, ale shodit pár kilo by jí neuškodilo. Maria je ve své profesi hodně žádaná, a tak má po těchto slovech pocit, že kdyby zhubla, měla by úspěch ještě větší. Přestává postupně večeřet, jíst kalorická jídla a aby to nebylo nápadné, přestává chodit s ostatními modelkami na večírky a společná jídla, a uzavírá se sama do sebe. Postupem času přestává téměř úplně jíst. Vyhubne natolik, že její vychrtlost už není možné skrýt ani pod volným oblečením. Čím více hubne, tím menší je o ni zájem. Zákazníci ji najednou nechtějí, říkají, že je moc hubená a aby mohla opět uspět, měla by přibrat. Ukončí práci, odjede domů a začíná se léčit. Nejprve v nemocnici, později doma.
Jedné noci pocítí velký strach, vzbudí matku a zděšeně jí říká: "Mami, mami umírám. Myslím, že umírám, když zavřu oči, tak vidím stát muže na konci tunelu. Nemůžu spát, už bych se neprobudila". Tento zážitek ji natolik vyděsí, že začne pomalu jíst, zvyšovat dávky jídla a přestane hubnout. V závěru knihy uvádí velmi důležitou větu: člověk musí milovat sám sebe, aby dokázal milovat ostatní. Maria se mylně domnívala, že získá sebedůvěru díky tomu, že cizí lidé budou obdivovat její zevnějšek. A správně pochopila, že tudy cesta v žádném případě nevede. Podaří se jí najít správný směr vlastního života a stává se konečně šťastnější a spokojenější. Maria nyní pracuje jako psychoterapeuta a pomáhá nemocným s poruchami příjmu potravy.
Alice v zrcadle
- Alice v zrcadle- Drásavý příběh o boji matky a dcery s ANOREXIÍ
- Autor: Jo a Alice Kingsleyovy
V deseti letech byla Alice bezstarostná, veselá dívka s velkým smyslem pro humor. Všichni, kdo ji znali, ji měli rádi.V jedenácti se u ní začaly objevovat zvláštní rituály, které přerostly v obsesivně kompulzivní poruchu. Když jí bylo čtrnáct, potíže s nutkavým chováním se změnily v anorexii.
Dnes je Alici devatenáct let a pomalu se uzdravuje. V knize, kterou se chystáte číst, se její matka Jo ohlíží zpět na uplynulých devět let života a podrobně popisuje cestu krajinou „Planety Anorexie“, což je její vlastní označení dceřiny nemoci. S vděkem vzpomíná na podporu, které se jí dostalo od profesionálů i blízkých, ale rozhodně nezapomíná na dlouhá období zoufalství, pocitů viny, hněvu a především hrůzy, kterou prožívala jako milující matka trpící dcery.
V druhé části najdete stejný příběh sepsaný z pohledu Alice, která živě a neobyčejně otevřeně hovoří o svých pocitech, nemoci, léčbě a postupném úniku ze spárů zákeřné anorexie. Setkáte se s jejími přáteli, spolupacienty a dozvíte se mnoho zajímavého o tom, jak vnímala svůj vztah s matkou, kamarádkami a sestrami.
V knize Alice v zrcadle Jo a její dcera nabízí pomoc všem, kdo zažili nebo ještě stále prožívají podobné trápení, všem, kdo se s láskou starají o anorektické dítě.
V zajetí image těla
Autor: Marion Crooková
Tato kniha je účinnou obranou a varováním vůči důsledkům honby za dosažením ideálního image těla, podněcovaného komerčním dietářským a módním průmyslem. Psychologické podněcování zaujatosti proti nadměrné hmotnosti často vede k negativně působícím vlivům na tělesné i duševní zdraví. Ten nejvážnější působí právě v oblasti poruch příjmu potravy. Kniha nás učí, jak správně pochopit, že život člověka nemá být provázen stálou starostí a péči o jeho hmotnost, ale péčí o zdravou výživu, která ryze individuální hmotnost (často ovlivněnou geneticky) zabezpečuje. A právě v této individuální hmotnosti, která většinou nebývá v souladu s "doporučovanou ideální", by měl nacházet uspokojení, krásu, sebeúctu a sebevědomí.
Řekni mi, co jíš
Autor: MUDr. František Faltus, CSc.
Podtitul: ... a já ti povím něco o vztahu mezi náladou, vzhledem a potravou člověka.
Velmi zajímavá kniha, která se věnuje zejména vlivům, jež ovlivňují naše postoje k jídlu - jsou to rodina, škola, zaměstnání, prostředí, pohodlí při jídle, chování u stolů, ale také módní vlivy či mezilidské vztahy při jídle. Kniha zpracovává i taková témata, jako například jídlo jako zbraň, jídlo jako odměna a trest, jídlo jako forma protestu a způsob vydírání, jídlo jako způsob upoutání pozornosti, jídlo jako náhrada a jídlo jako droga. V závěru brožovaného výtisku najdete specifické zákonitosti poruch chuti k jídlu u duševních chorob (schizofrenie, deprese, manie, neurózy, hysterie, psychopatická osobnost apod.).
Chci ještě trochu zhubnout
- Autor: František David Krch, Ivana Richterováň
- Vydalo: nakladatelství Motto, 1998
O zhoubných následcích redukčních diet vám v této útlounké knížečce vypravují ti, které diety dovedly až k poruchám příjmu potravy. Hned v úvodu si můžete přečíst velmi zajímavou větu k zamyšlení: Když před více jak šedesáti lety vévodkyně z Windsoru prohlásila “žena nemůže být nikdy příliš bohatá ani příliš štíhlá!“, určitě netušila, jak brzy její slova zlidoví a stanou se noční můrou pro statisíce mladých žen na celém světě.
- Zcela bez tíže- Miriam trpí anorexií
- Autor: Marliese Arold
Román, v němž se autorka zaměřuje na jeden z problémů současných mladých dívek – mentální anorexii. V příběhu mladičké Miriam se můžeme dočíst o všech myšlenkách, které dívku, nemocnou anorexií provází a napadají. Pane bože, jak tlustý vypadá můj obličej, jsem královna tlusťochů, mám dvojitý podbradek, prsa – naprostá katastrofa, a břicho – úplný buben !
Miriam během velmi krátké doby usilovnou dietou a běháním zhubne o 15 kg. Je podrážděná, nesnese se s rodiči, s babičkou, zlobí se na své kamarádky, které ji postupně opouštějí. Právě proto, že tolik péče věnuje svému vzhledu a touží víc a víc zhubnout. V závěru knihy omdlévá a odváží ji do nemocnice ve stavu naprostého fyzického zhroucení. Vyléčí se ?
Na tuto otázku kniha neodpovídá ….. a my víme proč – není na ni snadná odpověď. Záleží na Miriam a záleží na každé z nás ….
Z deníku anorektika
Autor: Petr Vomastek
Autentický příběh mladého muže. Pro mnohé možná šokující právě tím, že autorem je skutečně muž, který si svým životním peklem prošel. Strávil i nějakou dobu v nemocnici při hospitalizaci, při léčbě anorexie. Kniha nejenom popisuje vlastní pocity, vlastní prožitky osoby nemocné touto tragickou chorobou, ale ukazuje i cesty, kterými se autor vydával na své cestě sebepoznání a vyléčení se /hospitalizace, pozitivní myšlení, filozofie, reiki, jóga, psaní deníku, gestalt terapie, hudba/. Kniha je doplněna básničkami i citacemi ze soukromých dopisů autora.
Střípky mých lásek
Autor: Lenka Lanczová
Hlavní hrdinka Edita chce shodit alespoň pár kil, aby se líbila klukům. Vyhrála školní Miss a zapůsobila na Tomáše. Začne tedy cvičit a držet přísnou dietu. Nejprve má pocit, že umře hlady, ale brzy překoná sama sebe a kila ubývají jedno po druhém. Najednoiu se před ní otevírají nové možnosti: nosí upnuté džíny, elastické šaty, zaskakuje v modelingové agentuře, otáčejí se po ní kluci, prožije románek s idolem gymnázia, horkou letní lásku u moře a především n ahorách potká vysokoškoláka Adama. Edita však také mnohé ztrácí. Nejprve kamarádky, pak smysl pro realitu, vlastní já. Hubnutí se stane závislostí, pohybuje se v začarovaném kruhu a málem zaplatí tím nejcennějším. Musí se rozhodnout, čemu dá přednost- kultu štíhlosti, anebo si udrží Adamovu lásku?
Z deníku bulimičky
Autor: Jana Sladká-Ševčíková
- Jak to začalo
- Víte, co je na bulimii nejhorší? Že vás naprosto ovládá. Můžete si stokrát sami říkat, že už to nikdy neuděláte, že je to odporné, že se vám to příčí. Nepomůže to. Druzí (až se jim přiznáte a svěříte) vám mohou radit, že se musíte změnit, najít si správné stravovací návyky, mít ráda sama sebe… Přijde záchvat a naráz zapomenete na všechno. Jako by všechna předsevzetí i dobře míněné rady zmizely, nedbáte na peníze, na špinavý záchod či koupelnu, kde právě zvracíte, necítíte zvratky a už v tom lítáte. Je vám to jedno. Zpočátku je to docela pohoda. Najíte se, vyzvracíte se a jde se dál. Stane se to jednou, dvakrát, desetkrát… Pak zjistíte, že se ukrýváte před okolím, stahujete se do soukromí – protože tam vás nikdo nevidí, jak se cpete a jak zvracíte. Přijdou různé fyzické projevy – máte odulé oči, nateklé slinné a lymfatické žlázy, opuchlé břicho, jste unavení, potíte se studeným potem. Po nějaké době však nastanou potíže ještě horší, psychické. Deprese, pocity viny, potíže se spánkem… Dostat se do takového stavu lze velice snadno, o to hůř se hledá cesta zpět.
- Procitám. Jsou tři hodiny ráno. Všude je tma, manžel vedle mě v klidu oddychuje. Zase musím vstát a cosi mne ponouká bloudit nočním bytem. To cosi je hlad. To cosi je bulimie.
Co jsem vlastně večer jedla, že mne nenechala spát celou noc? Normální večeři, normální krajíček chleba, trochu másla, sýr, pár koleček salámu. Ano, vzpomínám si, měla jsem pak ještě hlad. Věděla jsem, že na mě bulimie znovu útočí. Ale myslela jsem si, že to zvládnu. Že už jsem překonala všechny nejhorší fáze. Ne, nepřekonala. Vezmu si tedy jen jogurt a kousek buchty. Ale ne, ne, ne … to přece nechci! Nechci se zase cpát, nechci být nešťastná ...
Zpověď modelky
Autor: Martina Kopřivová
Když jsem ve třinácti letech vyhrála národní finále jedné soutěže modelek, měla jsem pocit, že mi patří svět. Viděla jsem jen slávu, peníze, pěkné fotky, zkrátka pohodlný život. Věřila jsem všemu, co mi kdo nasliboval. Chtěla jsem cestovat a stát se supermodelkou, místo toho jsem málem umřela na anorexii".
Tak moc jsem se chtěla podobat nejúspěšnějším modelkám, že jsem uposlechla bossy z modelingové agentury, kteří mi dali nůž na krk, že buď zhubnu nebo nebudu cestovat a z agentury mě vyhodí. Nějakou dobu jsem sice jejich příkazy ignorovala, ale když jsem už dva měsíce nedostala žádnou práci, začala jsem podnikat různé dietní pokusy, které jsem ale nikdy nedotáhla do konce. Až když mi jiná prestižní agentura nabídla spolupráci a také účast v dalším klání krásných dívek, ovšem pod podmínkou, že zhubnu, začala jsem být nahlodaná. "Řekly mi to už dvě agentury, takže na tom asi něco bude", přemýšlela jsem.
Hubnout jsem začala pomocí "osvědčených" triků z časopisů. Nejdřív jsem vynechávala jakékoliv jídlo po 17. hodině, potom jsem se obešla bez oběda, ke konci i bez snídaně. Časem jsem si na to tak zvykla, že už jsem nepotřebovala jíst téměř nic kromě suchého tmavého chleba, bílých netučných jogurtů a ovoce. Také jsem pila hektolitry vody bez bublinek, abych obelstila žaludek a on se cítil stále plný. Shodila jsem ale jen tři kila. To bylo málo. Z jídla už nebylo co ubrat a tak jsem začala cvičit aerobic, později jsem přidala kilometrové trasy na in-linech a nakonec jsem ještě k tomu všemu chodila na dlouhatánské pěší túry.
Jednoho dne přišel obrat o 180 stupňů. Každý den, kdy jsem si stoupla na váhu jsem měla o půl kila, někdy dokonce o kilo míň. Byla jsem posedlá, jak soutěží, tak hubnutím. Chtěla jsem být Twigy. Okolí se na mě tvářilo divně, odvracelo se ode mě, ale já si bláhově myslela, že si ze mě sedají na zadek. Měla jsem tak vymytou hlavu, že jsem nevnímala ani to, že se moje bohatá kštice proměnila v pár chlupů, ztrátě menstruace jsem nepřikládala žádný význam. "Vždyť k čemu je to vlastně dobré?", myslela jsem si. Když se mi hubnutí rodiče snažili vymluvit, argumenty typu, že nebudu moci mít děti, mě opravdu nedojímaly. Zajímala mě jen má vlastní čtyřicetišestikilová postava.
Jmenuji se Martina
- Holky na vodítku - Jmenuji se Martina
- Autor- Ivona Brezinova
Martina vyrůstala jen s matkou, navíc s matkou zamindrákovanou ze své obezity, které se nikdy nedokázala zbavit. Veškerá její rozporuplná výchova směřovala k tomu, že Martina nikdy nesmí být jako ona, tlustá, osamělá a nešťastná. Nezdravý životní styl, kdy Martina kopíruje matčiny diety i jejich neustálé porušování, ji ovšem dovedou až k hranici obezity. Matčino lamentování, že Martina také nikdy v životě nic nedokáže, Martinu zatvrdí. Rozhodne se, že matce předvede, o kolik je schopnější...
Komentáre